... (nejen) pro maminky s ekologickým myšlením

Nenechte se zviklat aneb

Předsudky o nošení dětí

 

 

"Nošení v šátku křiví dětem páteř."  

Nikoli. Podmínkou je pouze dostatečně pevně uvázaný šátek - dítě v šátku se vám nesmí volně klimbat před břichem a typ úvazu musí odpovídat věku dítěte.

Nejmenší děti se mohou nosit v poloze "kolébka" nebo "kolébka v kříži s kapsou", kdy v šátku leží podobně jako předtím v bříšku. Nevýhodou klasických kolébek je fakt, že dítě v šátku musíte stále přidržovat rukou. Ne všem dětem se tato poloha také líbí...

Ve svislé poloze "kříž s kapsou" nebo "klokan" je dítě těsně přimknuté k tělu rodiče a šátek se díky své pružnosti perfektně přizpůsobí velikosti dítěte a podepírá páteř miminka po celé její délce, u novorozeňátek i hlavu. A rodič má obě ruce volné!

Narozdíl od klokanky není v šátku páteř zatěžována vahou dítěte a navíc roztažení šátku mezi nožičkama dítěte podporuje i optimální polohu kyčlí vůči páteři (prevence luxace kyčelního kloubu, "balení naširoko").

 

"Děti se nošením rozmazlují." aneb "Nezvykej si ho na nošení...!"

V prvním půlroce se miminko nedá rozmazlit a je na místě uspokojovat mu veškeré jeho potřeby. S přibývajícím věkem se potom postupně naučí, že nedostane vše hned. Novorozeně hledá bezpečí u svých blízkých a fyzická přítomnost maminky či táty je často to jediné, co je plně uspokojí. Miminka mnohdy pláčou jen proto, že se cítí opuštěná a chtějí, aby je někdo choval - obklopoval je, pohupoval jimi, tak jako tomu bylo v mámině bříšku.

Novorozeně vidí jen asi na 30 cm, orientuje se zejména hmatem a čichem. Matka, která ho veze v kočárku, může být pro ně až nepříjemně daleko. Nebojte se tedy svému miminku dopřát dostatek fyzického kontaktu. Jeho potřebu po chování, houpání a nošení není třeba považovat za manipulaci s Vámi.

Děti se musí chovat, aby byly vychované!!!

 

"Dítě, které se hodně nosí, bude nesamostatné."

I když to zní paradoxně, je to přesně naopak. Děti získávají důvěru ve svět prostřednictvím jistoty, kterou jim poskytují rodiče. U nich se cítí bezpečně a z této vazby čerpají odvahu postupně objevovat nové věci. Nejdřív vše pozorují z bezpečné náruče svých rodičů, později se osamostatňují a samy zkoumají okolí, ale rády se vracejí zpět a znovu se o rodičovské podpoře ujišťují.

Děti, které se nosí v šátku či jiném nosítku a nemusejí se podpory a pozornosti neustále pracně dožadovat pláčem a "zlobením", jsou odvážnější, čilejší a samostatnější.

 
 

"Nosit dítě (např. v šátku) je příliš fyzicky náročné."

Nošení dítěte v šátku je jedním z nejpohodlnějších způsobů přenášení dítěte. Váha dítěte se rozkládá na poměrně velkou plochu širokých popruhů, které procházejí rodiči přes záda a ramena. Těžiště dítěte je v šátku či jiném ergonomickém nosítku maximálně přiblíženo tělu rodiče. Starší děti (okolo 7-8 měsíců) mohou být rodiči pohodlně nošeny v šátku nebo nosítku na zádech jako batoh.

Přenášení dítěte se rodiče stejně nemohou vyhnout; šátek to maximálně usnadňuje. S přibývajícím věkem si rodiče postupně zvykají i na vyšší váhu dítěte a zároveň vyžadují starší děti kratší dobu nošení než děti mladší. Záleží na každém rodiči, zda své dítě bude nosit do půl roku, do roka či i déle - pak např. při nemoci, při neklidu způsobeném bolestivým růstem zubů, při únavě na výletě atp. Prakticky je nošení možné asi do tří let věku, do váhy kolem 15 kg.

 

"Nošené dítě nebude chtít být v kočárku."  

Zkušenosti mnoha rodičů svědčí o tom, že ve střídání šátku a kočárku není žádný problém. Děti hodně nošené si někdy kočárek i doslova "užívají". Na procházky je možné brát kočárek, na obchůzky obchodů a úřadů či na výlet do přírody šátek či nosítko.

Stává se, že dítě se po nějaké době v kočárku probudí, zatouží po blízkosti mámy a chce k ní. Není nic jednoduššího, než s sebou šátek či nosítko vozit a v případě potřeby ho použít. Nastane-li taková situace, je pro všechny příjemnější odvézt např. ze samoobsluhy spokojené dítě v šátku a nákup v kočárku než křičící dítě v kočárku a nákup na rameni v tašce.

Navíc skutečně existují děti, které prostě kočárek rády nemají a nikdy mít nebudou. Není tedy jednodušší dítě třeba i rok spokojeně nosit, než se denodenně rozčilovat s křičícím dítětem v kočárku? Golfové hole pak tyto (už chodící) děti mohou brát jako příjemnou „atrakci“.

 

"Dítě se může nosit, až když je starší."

Do šátku je možné k sobě dítě přivinout okamžitě po prvním nakojení a ošetření po porodu. Ono to v prvních dnech a týdnech také nejvíce potřebuje. Známý rytmus dechu, tlukot srdce, pohyby, teplo a vůně maminčina těla je uklidní a pomůže mu si zvyknout na "vnější" svět. Tento blízký kontakt je zpravidla příjemný i novopečené mamince, i ona chce mít co nejblíže své miminko, jež bylo donedávna její součástí. Nošení nijak neohrožuje fyzický vývoj dítěte, mírně stočená poloha je pro ně přirozená a a pevné obemknutí šátkem uklidňující.

 

"Ale vždyť se tam udusí!"

Nošení malého miminka, jemuž šátek podpírá hlavičku, velmi často vyvolává ve starostlivých kolemjdoucích podobné reakce – zvláště třeba v zimě, kdy je dítě ještě navíc schováno pod bundou. K nosíku dítěte však proudí dostatek vzduchu a to i tehdy, když si dítě při spánku třeba zaboří obličej do prsou mámy či táty. Neklid dítěte způsobený nedostatkem vzduchu by rodič okamžitě zaznamenal, protože při nošení v šátku cítí doslova každý pohyb dítěte.

 

"To je ale móda. Proč vymýšlet něco nového, když to šlo i bez toho?"

V žádném případě nejde o žádný módní výstřelek. V historii lidstva se kojenci vždy nosili, naopak kočárek byl zaveden až koncem 19. století mezi bohatými obyvateli evropských měst (kočárek vyžaduje chodníky). V "chůvkách", "loktuších" či "hackách" se na českém venkově nosila miminka ještě před padesáti lety - zeptejte se babiček. Miliony lidí nosí své děti i dnes - v Jižní Americe, Číně, Africe, Indii. Pro novorozeně je nošení nejpřirozenějším způsobem trávení času, naopak ležení v nehybné postýlce či kočárku je z historického hlediska novinkou, na kterou si děti rozhodně nezvykly.